Tiff and adventure

25. května 2014 v 21:34
Tma...vidím tmu. Kde je máma? Co se děje? Rozhlížím se,ale nic nevidím...ano už chápu,já neotevřela oči. Oddechla
jsem si. Otevřela jsem oči a uviděla nový svět,mamku a slyšela jsem řehtání a vřelé přivítání. Slyšela jsem
zároveň svého otce...ale neviděla jsem ho,ani necítila. Kde byl? Nechala jsem to být. Mamka se zvedla,couvla
a čekala až se postavím. Ani nevíte jak je to těžké postavit se na uzkých nohách. Pořád jsem padala.
Mamka mi pomáhala ale marně. nedokázala jsem se udržet. Padla jsem do sněhu...studělo to na břicho.
Nemohla jsem tu takhle ležet,umrzla bych. Zkusila jsem se ještě jednou postavit. Málem jsem spadla,ale povedlo se!
Udržela jsem rovnováhu,sice jsem stála a klepala se,ale stála jsem! V duchu jsem zajásala. Udělala jsem nejistě
jeden krok vpřed,neupadla jsem. Poskočila jsem si a zařehtala jsem tak hlasitě jak jsem jen mohla.
,,Snad to bude od dnešního dne vše dobré" pomyslela jsem si,a pomalinku následovala mamku.



O 8 MĚSÍCŮ POZDĚJI

,,Hey Tiff!" ozval se hlas Chase. ,,Dělej! Vstávej!" volala z louky. Byla jsem líná a unavená. ,,Já chci spát..." zabrblala jsem.
Chase ke mně přiběhla a žďuchala do mě čumáčkem. ,,Tiffany,vstávej,je čas..." řekla vážně. Pootevřela jsem oči. ,,Cože? To už je čas?" koukla jsem na nebe,slunce teprve vycházelo nad vrcholky hor. ,,Ale vždyť je ještě brzy..." zamračila jsem se. ,,Taylor řekla,že tě mám jít vzbudit..." řekla a obešla mě. ,,Já myslela,že rozkazy dává Robbie..."
,,Ten spí...nechtěli jsme ho budit"
,,Vidíš,a mě spát nenecháte!"
,,Víš,že je to hlavně kvůli tobě!"
,,To,že jsem nejmladší ve stádě,není má chyba!"
,,Ale každým nejmladším se tohle pořádalo..."
,,A já nemůžu být vyjímka?" naklonila jsem hlavu ke straně a sklopila uši.
,,Ne,nemůžeš...nebude se rušit 100 leté dodržování tradice kvůli líné Tiffany" zamračila se,ale zároveň se i uchechtla.
,,Tak jsem líná no...co s tím chceš dělat?" naschvál jsem se překulila na záda a kopyta jsem měla nad sebou.
,,Nic...ale jestli nepůjdeš tak vzbudíme Robba a on sem příjde.."
,,Dobře,vždyť už jsem na kopytech..." zakoulela jsem očima a vstala. Musela jsem se protáhnout,měla jsem ztuhlé nohy,a to bolelo. Chase se opět uchechtla a odcházela. Rychle jsem se rozeběhla za ní. ,,A co když nás opět budou pronásledovat Lukas a jeho stádo? Nebo dvounozí?" namítla jsem.
,,Tak utečeme...musíme ale opět někam jinam,to víš,tvá matka tě s tím seznámila, než...-" zastavila jsem jí,aby dále nemluvila. Nechtěla jsem o tom slyšet,ale vzpomínky se vrátily. Zavrtěla jsem hlavou,až mi hříva lítala všude kolem. Chase přikývla,pochopila to a šla dál.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama